JIRKA KREČ

Vánoce se blíží rychlostí vesmírné lodě a my vám přinášíme letošní poslední rozhovor, v pořadí již čtvrtý. Tentokrát se naší "obětí" stal Jirka Kreč, který plní v týmu Pinkálistů velmi důležitou roli. Nejen, že je neskutečným týmovým hráčem, ale navíc má skvělý humor, i proto je naším psychologem! ;)

1. Ahoj Jirko, na začátku rozhovoru tě budou čekat již tradiční otázky stejné pro všechny Pinkálisty, se kterými děláme rozhovory. Takže, hned moje první otázka bude směřovat k tvé osobě. Můžeš se naším čtenářům trošku představit?

• věk (přesný datum narození není potřeba, dárky ti kupovat nebudeme :))) 41
•  obvod hrudníku: 120 cm
• váha po ranní stolici: 131 kg
• velikost bot: 10
• velikost oblečení: XXL

2. Jaké je tvoje oblíbené

• jídlo: řízek, smažák, penne, špagety
•  pití: kofola, pivo
• poloha ve spánku: ode všeho trochu – teda na břichu ne to bych se mohl skutálet

3. Máš kromě badmintonu jiné zájmy? Jaké?

Badminton mi teda poslední 2 roky sebral hodně času, ale vždy si rád najdu čas na dobrou knihu či dobrý film. Taky rád cestuji.

4. Ale zpět k badecu. Jak dlouho hraješ badminton a jak často?

Takže badec hraju 2 roky a momentálně tak 4x týdně zhruba po 1,5 h (2x čtyřhry, 1x dvouhry a 1x zápas do Badligy).

5. Jaké byly tvoje začátky, kde jsi například poprvé „přičuchl“ k badecu?

Moje začátky byly výborné. V srpnu 2009 si moje dcera chtěla na zahradě pinknout badec. No já jsem se ani jednou netrefil do balonku, takže mě musel vystřídat můj starší bratr. To vypadalo, že já a badec nebudeme kamarádi. Dceři se to ovšem líbilo a chtěla pokračovat a tak jsem ji od září 2009 přihlásil do Chemičky na tréninky. Když jsem se na ni šel kouknout tak jsem zjistil, že tentokrát má problém s trefováním ona. Tak jsem s ní začal mimo tréninky chodit do T- clubu, aby se zlepšila. Jelikož jsem se i já začal trefovat, tak jsem pobláznil své kamarády Miloše, Martina a Míru, no a od října 2009jsme začali chodit pravidelně. No a pak přišel vánoční turnaj na SKP, a tam jsem zjistil, že být neregistrovaný neznamená být špatný, a že musím začít pořádně makat, abyto začalo aspoň trochu jako badec vypadat.

6. Jak dlouho patříš mezi Pinkálisty a jak ses k nim dostal?

A víš, že jsi mě tou otázkou docela zaskočil. Já opravdu nejsem schopen říci, od kdy já jsem vlastně Pinkálistou. Každopádně hlavní tahouny Pinkálistů (Vorlíček, Pilařová, Juránek) jsem tak nějak znal už dříve z turnajů, či T–Club ligy a o tom, že existují Pinkálisti jsem se dozvěděl od mého kamaráda Miloše, který s nimi ještě přede mnou začal chodit hrát čtyřhru, když bylo místo. No a pak jsem se párkrát vnutil já, když bylo volno – no hele teď to vidím, že pravidelně chodím tak od dubna 2011. No, a jelikož dresy často nepřevlíkám podle toho, kde zrovna fouká vítr, tak jsem tam už zůstal.

7. U Pinkálistů jsi „Patyzon“. (Osobně si myslím, že ta přezdívka ti fakt sedne! ;) pozn.red.) Jak se ti přezdívka líbí?

No marně přemýšlím, proč mi ta přezdívka sedne. Tak bílý teda opravdu nejsem. Jo ták…..ty myslíš ten tvar, že je mi podobný, že jsem celý zakulacený. No asi tak, ale přál bych Vám mě vidět před dvěma roky, kdy jsem měl o 20 kg více. K přezdívkám mám ještě jeden dodatek – od základky nemám přezdívky moc rád. Pár jsem jich měl, a i když všechny seděly, tak jsem byl vždycky spíše naštvaný. Na základce například Maxipes Fík (a dopředu varuji každého, kdo mě bude takhle nadávat), na vejšce, když jsem si nechal narůst knír, tak jsem byl Monty Jack (pro neznalce je to ten tlustý kníratý myšák z kresleného seriálu Chip a Dále). No, ale čím je člověk starší, tak ho to tak nerozhází. Takže jsem PATYZON s tvrdým „Y“ a problém s tím nemám. (Jo a pro úplnost, ve Slovníku spisovné češtiny znají pouze a jenom PATISON).

8. Jsi skutečně pravidelným účastníkem turnajů v badmintonu. Víme, že hraješ hlavně singly a pánskou čtyřhru. S kým jsi začínal, s kým teď hraješ?

No ve čtyřhře jsem pravidelně hrával s Milošem Hingarem, ale ten teď maká mimo Ústí, takže jsme se dohodli, že si mám hledat jiného parťáka. Na posledním turnaji Pinkálistů jsem hrál s Láďou Audym ( a chtěl bych mu poděkovat, že našel odvahu se mnou hrát) a myslím, že to nebylo vůbec špatný. Zejména zápas s bratry Imlaufy naznačil, že by to nemuselo být bez budoucnosti. Nebýt špatného zápasu s našimi bratry od Pinkálistů (Juránek – Mareček), kteří nám pěkně nandali, tak jsme mohli postoupit. No a poslední ostrý partner byl Andrej, se kterým jsem hrál v týmovém zápase druhou pánskou čtyřhru proti B-týmu a taky to nebylo zas tak špatný. S Andrejem se mi hrálo dobře, ale nevím, jak se hrálo jemu?

9. Dosáhl jsi nějakých větších úspěchů na okruhu turnajů pro neregistrované?

No asi takhle. Každý chce vyhrát, a kdo říká, že ne tak kecá. Na druhou stranu vím, kde jsou moje limity, takže na rovinu říkám, že pro mě je největší úspěch, když si dobře zahraju a co mám vyhrát to vyhraju. Takže moje skóre na turnajích (systém švýcar) bývá tak 3:3, 3:4, 4:3, no prostě jak jde los. Nejlépe jsem snad dopadl jednou v Teplicích, kde jsem se dostal do TOP 10, ale to mi opravdu přál los.

10. Teď stejná otázka jako pro ostatní Pinkálisty. Co patří mezi tvoje oblíbené údery a naopak jakým úderům se snažíš vyhýbat?

Dříve jsem se hodně snažil smečovat, ale bylo to únavný a vyčerpávající, zejména když do tohoto buším jak hluchý do vrat a na druhý straně zeď, co to suše vrací (viď Láďo). Takže se snažím poslední dobu o jisté změny. No každopádně ani nezkouším backhand a radši to oběhnu (když to jde). Co je, však můj největší problém, to je pálka u nohou po odehrání balonku.

11. Kdo je tvůj oblíbený soupeř a naopak, kdo je tvůj neoblíbený soupeř a proč?

Rád jsem hrál s Milošem Hingarem – to bylo vždycky vyhecovaný a byl to boj. Mám rád Pavla Juránka a Láďu Audyho, ale tak u piva v hospodě. Jakmile s nimi mám ale hrát, tak mám po náladě. Proč? Oba proti mně vždy podají své životní výkony a já jsem tam otrávený jak loňský brambory.

12. Máš nějaký badmintonový vzor?

Já na vzory nikdy nebyl, takže nemám.

13. Co tě vlastně na badmintonu baví nejvíc?

Mě baví ta hra jako taková, ale co mě opravdu baví, jsou lidi, se kterými se potkávám. Já myslím, že většina je v pohodě a taky mám pocit, že počet mých známých a kamarádů za poslední dva roky narostl geometrickou řadou. Navíc už mi táhne na 50, takže se mezi vámi mladými cítím jako jura (kdo to nezná tak to znamená jako mladý). Hlášku typu „Vrať se do hrobu.“ jsem zatím nikde neslyšel.

14. Jakou hraješ raketou?

Chtěl jsem říct, že dřevěnou, ale ona prý ze dřeva není. Jsem skalní fanda zn. YONEX – momentálně VOLTRIC 7.

Díky za rozhovor Jirko, za redakci Badecusti ti přejeme hodně štěstí v osobním, ale i v tom badmintonovém životě! ;)

Za redakci „badecusti“ bych ti chtěl poděkovat za rozhovor. Všichni Pinkálisti ti přejí do dalšího života hodně štěstí, zdraví a mnoho nejen pracovních, ale i badmintonových úspěchů!!! A zase někdy na kurtu ahoj! ;)

Zamyšlený Jirka na jedno z turnajů v T-Clubu

Jirka v akci... zřejmě na podání... :)

Jirka se svým novým parťákem do čtyřhry Vláďou

PinkálistiOpen 2010 a Jirka v deblu s Martinem