JAKUB BITMAN

Další ze série rozhovorů, který vám přinášíme by mohl mít přívlastek "super". Podařilo se nám "ulovit" jednu z největších osobností současného badmintonu, a to Jakuba Bitmana. Příjemné čtení! ;)

1. Ahoj Jakube, všechny rozhovory na Pinkálistech začínají sérií stejných otázek, takže nejprve pár dotazů „na tělo“ :)

věk: 23 let a 324 dní

obvod hrudníku: 103cm

váha po ranní stolici: 79,2kg

velikost bot:  45

velikost oblečení: Většinou L, někdy M, někdy XL

2. Jaké je tvoje oblíbené:

jídlo: cokoliv sladké, hlavně čokoláda

pití: voda, pivo, cola

poloha ve spánku: těžko ji popsat a za fotku bych se styděl :)

3. A teď něco k benďasu. Jaké byly tvoje začátky, v kolika letech a kdo tě k badmintonu přivedl?  Zhruba v šesti nebo sedmi letech, když mě doma neměl kdo hlídat, tak mě mamka vzala do haly, kde tehdy trénovala. Nejdříve jsem tam spíše dělal nepořádek a blbnul na žíněnkách. Opravdovější začátky přišly až tak mezi osmým a devátým rokem, kdy jsem začal pravidelněji chodit na tréninky.
4. V současné době hájíš barvy badmintonového oddílu TJ Sokol Veselý Brno-Jehnice. Jak se vyvíjela tvoje badmintonová kariéra, ve kterých oddílech jsi hrál a jak ses dostal do Jehnic? Až do 19ti jsem hrál za svůj mateřský oddíl TJ Sokol Radotín (později Sokol Meteor Praha-Radotín). Trénoval jsem v SCM při našem oddílu. Premiéru v nejvyšší ligové soutěži jsem si odbyl myslím v 16ti, v sezoně  2004/05. Od roku 2009-2011 jsem pak hostoval v týmu WBH Wien. Po dvou sezonách strávených v Rakousku jsem pak dostal nabídku od Ládi Vorla, jestli bych nechtěl hrát za Sokol Veselý Brno Jehnice. Profesionální a osobní přístup mě nenechal dlouho přemýšlet a jsem velmi rád, že jsem tento krok učinil.
5. V Jehnicích nastupuješ po boku svého tréninkového partnera a české badmintonové jedničky Petra Koukala, jak se ti s ním spolupracuje a trénuje? Výborně. Petr je ohromně cílevědomý a pracovitý a z každého tréninku se snažím si odnést co nejvíce. Ne vždycky se mi to daří. Pořád se mám od Petra co učit. Snažíme se si navzájem pomoci. Když jsme pak někde na turnaji bez doprovodu, umíme si i poradit co se týče coachingu během zápasů.
6. Nedávno jste s Jehnicemi vyhráli bronzové medaile na klubovém mistrovství Evropy. Kde se tato akce konala? Napiš nám jaké to zkrátka je být součástí týmu, který udělal takový úspěch? Ačkoliv se jedná o tým velkých individualit a dalo by se říci „solistů“, jako tým si myslím, že působíme a vystupujeme naprosto perfektně. Mezi hráči funguje zdravá rivalita a kdykoliv jsme na nějakém výjezdu, umíme se bavit každý s každým. Láďa nám dává určitou volnost, kterou se mu snažíme vrátit povedenými výkony.

K druhé části otázky – turnaj se konal v maďarské Pécsi. Překvapilo mě, že Pécs je příjemným klidným městem s hezkým okolím. Bronzová medaile z Mistrovství Evropy klubů je pro mě jedním z největších úspěchů v mé kariéře. Jsem nesmírně rád, že mohu být součástí tohoto skvělého kolektivu.

7. Máš v oddíle nějakou přezdívku, jestli ano, jak ses k ní dostal? :) Pokud si o mě ostatní tak nepovídají, když s nimi nejsem, tak o žádné nevím. :) Nejčastěji mě celkem „překvapivě“ všichni oslovují Kubo.
8. Naše čtenáře určitě bude zajímat, jak často, s kým a pod jakým vedením trénuješ? Během sezony 2x-3x týdně s Petrem Koukalem singlové tréninky, dále pak společně s Bětkou Bášovou a jejím taťkou, který nás vede, 5-8x týdně mixové a singlové tréninky. Do toho zhruba 2x-4x zařazuji kondiční tréninky – posilovna, atletická příprava. 3x týdně se snažím věnovat regeneraci v podobě bazénu, vířivky apod. Mám štěstí na špičkového, silného partnera – Balance Club Brumlovka ( www.balanceclub.cz ) , který mi umožňuje velkou část mé přípravy absolvovat v krásných prostorech tohoto fitness a wellness centra. Bez toho by vše bylo daleko složitější.

Výskok a tvrdá smeč v podání Jakuba Bitmana ;)

9. Sám patříš mezi uznávané trenéry „hobíků“ (hobby hráčů). Jak tě tato práce baví? Že bych byl uznávaným trenérem, si nejsem úplně jistý. Tuto práci považuji jako příležitost získat kontakty, trochu se odreagovat a případně si přivydělat. Když má člověk zájem a snaží se, pak mě to baví. Moji hlavní badmintonovu náplní však pořád zůstává vlastní trénink a zlepšování se.
10. O uplynulém víkendu jsi byl hlavním trenérem na badmintonovém kempu v Praze Vinoři, kde jsi měl na starost skupinku 8 lidí. Jaké máš z tohoto kempu dojmy a co bys všem účastníkům vzkázal? Překvapili tě třeba svými dovednostmi nebo nasazením, které do hry vložili? Dojmy s kempu naprosto perfektní. Poté, co mě pan Popelka s žádostí o přípravu kempu požádal, jsem si nebyl jist, jestli to zvládnu. Nakonec se však dle mého názoru vše povedlo na výbornou. Všichni zúčastnění mě nesmírně potěšili svým přístupem a nasazením. Ačkoliv jsem od nich o několik let mladší a s podobnými akcemi nemám byť menší zkušenost, vzali mě tak, jako bych byl uznávaná trenérská osoba. O to více si cením následných reakcí, které hovořily jen a jen v superlativech.

Všem těm, co tento kemp absolvovali, bych vzkázal, že mají můj obdiv, když v jejich osobním volnu jsou ochotni se potit a podstupovat tvrdé tréninky, které jsem já sám měl možnost absolvovat na trénincích v cizině. Někteří z nich si sáhli opravdu hluboko do svých zásob.

Nutno ještě říci, že se kempu zúčastnila také Bětka Bášová, která mi na kempu moc pomohla se zvládnutím všech tréninků.

11. V tréninku na tomto kempu ti pomáhala tvoje „mixérka“ Bětka Bášová. Jak dlouho s Bětkou hraješ a čeho byste chtěli ještě spolu na badmintonovém poli dosáhnout?

Mixa spolu hrajeme 2 a ½ roku. Společně trénujeme zhruba rok a půl. Naše cíle jsou pak nadále obhajovat titul na MČR, ale zejména se prosadit na evropské scéně. Do další sezony je cíl posun co nejblíže ke světové padesátce. Jako odměna za vynaložené úsilí by byla možnost zahrát si na jednom z evropských turnajů Super Series.

12. Je úžasné sledovat v akci hráče, jako jsi ty. Rychlost, přesnost, tvrdost úderů. Dá se toto všechno natrénovat nebo musíš mít i kus talentu? Kus talentu je určitě věc dobrá, zdaleka ne však ta nejdůležitější. Dovolím si říci, že já osobně jsem na talent v jisté míře doplatil. Pokud člověk sám nechce a nemá vůli, pak je talent k ničemu. Naštěstí jsem na to přišel ještě relativně včas. Převážnou část dovedností si člověk musí sám vydřít. Každý pak má svá specifika hry – někdo umí tvrdě zasmečovat, jiný pak umí soupeře zdeptat bezchybnou hrou.
13. Teď trochu zeširoka, jak hodnotíš situaci badmintonu v České republice, když to porovnáš se situací v jiných zemích, která je ti určitě dobře známá? Nejsem kompetentní osoba na to hodnotit stávající situaci. Co se však týče tréninkových možností, už i země jako je Maďarsko má své vlastní národní tréninkové centrum s indonéským trenérem. Měl jsem možnost trénovat v národních centrech v Rakousku, Polsku nebo v soukromých centrech v Dánsku či Španělsku a již jen samotný počet hráčů, kteří se do tréninku zapojí je na kvalitě a intenzitě tréninků znát. Každý chce být lepší než ten druhý, proto se navzájem předhánějí i v takových banalitách, jako je například počet přeskoků přes švihadlo. Dalším důležitým faktorem je pak skutečnost, že se během přípravy setkáváte s několika různými styly hry. To co jsem si pak nejvíce užíval na mých pobytech v zahraničí, bylo, že jsem se nestaral o nic jiného, než abych ze sebe na tréninku dostal maximum. Žádné starosti ohledně toho, co se bude trénovat, jestli bude volný kurt, apod.
14. A ještě zpět k samotné hře. Jaká je tvoje nejoblíbenější disciplína v badmintonu a proč? A druhá část otázky, jaká je tvoje nejméně oblíbená disciplína? Singl a mix jsou na stejné úrovni. Neříkám, že čtyřhru rád nemám, ale netrénuji ji. Jsem od mala individualista, proto jsem rád na kurtu sám. Na druhou stranu jsem již několikrát dokázal zahrát nejlepší zápas, pokud jsem byl pod tlakem spoluhráčů, ať už to bylo v páru nebo v týmové soutěži.
15. Na poli amatérských či hobby hráčů je nejhorší představa zahrávání backhandu. Jak jsi na tom ty? Předpokládám, že tobě backhand žádné velké problémy nedělá. :) Mám štěstí, že mi backhand nikdy opravdu nedělal větší problémy, naopak si ho rád zahraju, někdy však zbytečně moc často. K nejslavnějšímu backhandu na světě v podání Hidayata Taufika to má však ještě pořádně daleko. :)

Tak takhle nějak by to mělo vypadat! ;) Backhand v podání Jakuba ... ;)

16. Co děláš při zápase, ve kterém se ti třeba herně úplně nedaří? Co bys poradil „hobíkům“, jak se s takovou situací vypořádat. Nervování na kurt určitě nepatří, že? ;) Radit jim, že vztekání k ničemu nevede, ode mě bude znít trochu nesmyslně. Sám se kolikrát dokážu rozčílit k nepříčetnosti a stydím se za to. Snažím se to vylepšovat různými psychologickými cvičeními. Co mi ale někdy vážně pomůže, je to, když veškerý vztek ze sebe dostanu nějakým zakřičením. Snažím se nabudit se jedním povedeným úderem, rozhodit soupeře apod. Využít těch taktických her.
17. Tvoje osoba je spojená se značkou Li-Ning, jejímž hlavním distributorem v Čechách je Sportprotebe. Jak se ti jejich oblečení líbí a jakou hraješ raketou a proč? :) Nemám výhrady. Od firem Li-Ning a Sportprotebe.cz mám vytvořené dobré podmínky. Vybavení mi vyhovuje, koneckonců je lepší stejnak vyhrát v ošklivém triku než prohrát v krásném. Moji hlavní „zbraní“ je momentálně raketa Li-Ning N70 II. Důvod je jasný – z nabízených modelů mi vyhovuje nejvíce.
18. Jakube, za redakci Pinkálistů ti děkujeme za rozhovor a jestli chceš ještě něco sdělit našim čtenářům, tak ti dáváme prostor. ;) Rád bych vzkázal, ať je badminton dál baví, nás hráčů pořád přibývá, abychom tím získali možnost dorovnat se masovějším sportům a dostat se do povědomí médií a potencionálních sponzorů, kterých nikdy není dost.

Za redakci Pinkálistů ti Jakube moc děkujeme a přejem ti hodně úspěchu nejen na tom badmintonovém poli, ale i v soukromém životě! ;)